Jak jsme sekali pozemek

Původně zcela nevinná oslava zmohla některé z nás před první velkou akcí na pozemku natolik, že vyřazeni mimo provoz o celé dění přišli (raději se nebudu jmenovat) :) Naštěstí byl tým kosičů natolik zdatným, že si i s takovou čárou přes rozpočet poradil. Ale nepředbíhejme...
Přesně jak bylo avizováno, dorazil s nedělním dopolednem na Kukli křovinořez a spolu s ním Martinova rodinná profi podpora. Počasí navzdory hrozbám meteorologů drželo, a tak mohl Víťa stroj bez okolků nastartovat a ukázat prvním přerostlým výhonkům, zač je v Pardubicích perník. Postupně tak obešel pozemek kolem dokola a nakonec požal i prostředek. Zbytek týmu se staral o přemisťování podťatých stébel a stonků na hromadu, nevděčný to úkol pro hrábě a troje ruce.
Můj osobní závazek, že oněm rukám podám pomocnou dlaň i navzdory svému omezenému berlo-pohybu, bohužel ztroskotal na tom, že mi kocovina zabránila probrat se z lihového spánku – a tak jsem posloužil pouze jako terč zasloužených vtípků.
O roztomilé intermezzo se během sekání postarala dvojice drobounkých ušáčků, kteří se v neproniknutelném travním houští skrývali před predátory. Mléko jim ještě teklo po bradě, žel z jamky, v níž seděli, museli pryč – naštěstí je všude okolo zarostlých plevelných úkrytů ještě stále dost, a tak snad nepřijdou po přestěhování z "obnaženého" pozemku k úhoně.
Pohled na oholenou plochu parcely pak všem přítomným umožnil lépe si uvědomit parametry i reliéf pozemku, neboť ten najednou jakoby vykoukl z okolního porostu, viditelně ohraničen pokosenými kraji. Všem čtyřem (a půl!) "nasazeným do akce" proto patří veliký dík. Zároveň věříme, že nepříjemný zvuk křovinořezu příliš nerušil nedělní siestu našich již bydlivších sousedů. Pokud snad přece, za dočasné nepohodlí se omlouváme.